Tak jdeme na to!
Nemá smysl chodit dlouho kolem kaše, takže rovnou k věci.
Ano, utopenci jsou něco jako tradiční české jídlo. Mají svou historii, údajně i svého vynálezce... To ale teď nebudeme řešit. Jednak je o tom spousta materiálu na internetu, a jednak se k tomu asi v budoucnu nejspíš taky dostanu.
Dneska začnu hezky zvostra, a to doslova.
Utopence mě začaly bavit někdy před rokem. Je to tradiční jídlo, skládá se z tradičních surovin, připravuje se tradičními postupy, a to je právě to, co mě na tom dráždí.
Na jednu stranu ta tuhá neměnná tradice, na druhou stranu ten obrovskej prostor, kterej se za tou tradicí otvírá.
Že mi nerozumíte?
Že nevíte, co chci říct? Neva, sledujte a uvidíte :-)
A co se dneska bude dít?
Dneska - protože začínáme - zůstaneme opřeni o tu tradici a nachystáme si vostrý utopence.
Už včera jsem si nakoupil základní suroviny - špekáčky a točeňák. Já vím, točeňák není až tak tradiční, ale mně se dobře hodí. Já si dělám velkou část utopenců do malých skleniček - třeba od dětské výživy - protože jsou ideální na jednu porci. Otevřu a sním. Ostatní skleničky zůstanou zavřené, což ocení třeba noční vyžírači ledniček, kteří se svého zlozvyku snaží (mnohdy marně) zbavit. Proto krájím točeňák i špekáčky na kolečka. Líp se cpe do skleniček i se z nich vytahuje.
Zpátky k surovinám. Koupil jsem špekáčky jednak od Výroby uzenin Sezemice, druhak od Masokombinátu Polička. Jeden kus točeňáku opět od Výroby uzenin Sezemice, druhej je od firmy Uzeniny Kořínek Nabočany.
U nás v Rokytnici jsem na náměstí v zelenině nakoupil cibuli a pálivé papričky. Obojí se osvědčilo už v létě, uvidíme, jestli se nám soukromníček nezkazil.
Uděláme si klasickej nálev bez nějakých experimentů (nebojte, experimentů si užijeme habakuk!), abychom si vyzkoušeli, co mi bude chutnat. Jen si ho malinko přibrousíme těma papričkama. Recept najdete v Receptech.
Nálev bude klasickej - 2 díly vody, 1 díl octa, pepř, ďábelské koření, vega (něci jako Podravka nebo Kucharek), bobkovej list. Tady si musí každej najít nějakej svůj optimální poměr. Já moc nesolím ani nekořením, takže mi stačí málo, můj táta třeba zase potřebuje soli i koření víc. Zase výhoda malých skleniček. Dá se pracovat s kořením tak, aby to chutnalo všem.
Nálev nesladím. Aspoň ne cukrem. Někdo ano, já ne. O slazení si povíme, až budeme experimentovat.
Obsah skleniček zalívám horkým lákem. Přijde mi to lepší. Asi by se našly argumenty pro i proti, a časem na ně určitě dojde. Ale dnes to necháme stranou.
Tak. Máme zalito, zavřeno a uloženo ke zrání. Moji utopenci zrajou nejmíň 10 dní. To bude 14. prosince. Jenže to budu mít jinačejší hody, takže první sklenici otevřu někdy po 16. prosinci. Do té doby si najdeme pár receptů na netu a budeme si povídat o utopencích z jiných stránek. Třeba jestli krájet nebo nekrájet.